V posuzované věci sp. zn. II. ÚS 955/18, ze dne 9. července 2018, Ústavní soud posuzoval možnost odepření svědecké výpovědi z důvodu existence blízkého vztahu mezi svědkyní a osobami vůči kterým by vysvětlení mělo směřovat.

Pro úplnost je nutné dodat, že § 100 odst. 2 trestního řádu umožňuje svědkovi odepřít výpověď v případě, jestliže by „výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.“ Právě o posledně citované osoby v posuzovaném případu šlo.

Právo odepřít výpověď je rovněž zakotveno na ústavní úrovni v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu, kdy čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanoví, že „Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.“

Stručně ke skutkovému stavu posuzovaného případu

Stěžovatelka byla Policií České republiky vyzvána k podání vysvětlení ohledně trestního oznámení, které podala její přítelkyně P. Tato v trestním oznámení tvrdila údajné znásilnění ze strany svého manžela M., se kterým se rozvádí a rovněž čeká dítě.

Stěžovatelka však využila svého práva nevypovídat právě s ohledem na blízký vztah jak s přítelkyní P., tak s jejím manželem M. Jako důvod blízkosti stěžovatelka uvedla mj. skutečnost, že s P. i s M. jezdila na dovolené a s P. se zná již od mateřské školky. Policejní orgán se však s odůvodněním stěžovatelky nespokojil a uložil jí pořádkovou pokutu ve výši 10.000,- Kč. Odůvodnění stěžovatelky nepovažoval za relevantní ani Okresní soud v Plzni, který rozhodoval o stížnosti stěžovatelky proti uložené pořádkové pokutě.

Stěžovatelka se proto obrátila na Ústavní soud, který ji v konečném důsledku dal za pravdu. K blízkému vztahu k oběma manželům stěžovatelka také uvedla, že „jedná se o dlouholeté kamarády a rodinné přítele, s nimiž její rodina trávila podstatnou část volného času, věnovali se společným aktivitám a jezdili spolu na dovolené….Sdělovali si rovněž diskrétní informace, které neznali ani rodinní příslušníci.“

Názor Ústavního soudu

Ústavní soud konstatoval, že pro posouzení, zda v konkrétním případě panuje mezi osobami natolik silný vztah, že by újmu jedné z osob pociťovala druhá osoba jako újmu vlastní, je nutné zkoumat okolnosti daného případu ryze individuálně. Rovněž upozornil na nikoli ojedinělý fakt, že „přátelství může v některých případech představovat stejně pevné anebo dokonce silnější pouto, nežli je tomu u rodinných vztahů.“

Ústavní soud také zhodnotil, že za měřítko blízkosti vztahu nelze považovat četnost setkání osob. V této souvislosti poukázal na tzv. „přátelství na celý život“, známá např. z krásné literatury, kdy jsou si osoby velmi blízké, třebaže se mnoho let neviděly.

Závěrem nelze opomenout skutečnost, že dle stanoviska Ústavního soudu leží břemeno tvrzení ohledně důvodu odepření výpovědi vždy na straně svědka, který výpověď odepírá. V posuzovaném případě však stěžovatelka své povinnosti dostála a postupem policejního orgánu a Okresního soudu v Plzni bylo porušeno jednak její právo odepřít výpověď a uložením pořádkové pokuty bylo také zasaženo do jejího vlastnického práva.